Ambulanční spojka

Jiná jména: čtvercový uzel, Herkulův, plochý, rovný, soukenický, zlodějský (má volné konce diagonálně)

Používá se na svazování dvou lan přibližně stejného průměru. Nikdy nemůže být spolehlivý, pokud se konce nezajistí například pojistkou. Na svazování lan pro potřeby horolezectví je nevhodný až nebezpečný. Uzel po laně klouže, zvlášť při uvázání na hladkých syntetických materiálech (rybářské vlasce, ...) nebo při rozdílných průměrech či materiálech obou svazovaných lan.

Tento uzel, použitý na svázání dvou lan, si vyžádal víc lidských životů než tucet libovolných jiných uzlů dohromady. Z bezpečnostního hlediska je vhodný snad jen na balení věcí, balíků a podobně.

Abych byl trochu objektivní, tak výše uvedený odstavec platí pro běžně používané provazy a lana. Abmulanční uzel je totiž poměrně rozumná spojka pro ocelová lana. To je způsobeno tím, že ocelové lano má dost odlišné vlastnosti od běžných lan (třeba jen obtížně rotuje podle podélné osy, je méně ohebné). Pozor, v uzlu může dojít k nevratnému "zlomení" lana.

Uzel je plochý a netlačí, proto se používá také v lékařství (obvazy, šátky). Kromě zdravotnictví jej používá trochu méně než polovina obyvatel civilizovaného světa na zavazování bot (doplněný o oboustranný zámek). Druhá část lidstva používá křížovou spojku s oboustranným zámkem. Uzel je používán pod různými jmény i v rozličných dekorativních technikách, například drhání.

Pokud byl uzel silně zatažen a navíc když silný provaz navlhne, uzel se velmi špatně rozvazuje, v námořnické praxi je do tohoto uzlu vkládána dřevěná vložka nebo klín, po jehož vyjmutí je rozvázání snazší. Rozvázání uzlu uvázaného na suchých lanech ze syntetického materiálu bývá snadné.

Na tomto prostém uzlu můžeme demonstrovat, jak i jednoduchý uzel lze uvázat mnoha způsoby.

Toto je postup, který zřejmě používá většina lidí. Spočívá v uvázání dvou polovičních uzlů nad sebou. Je jen třeba dbát na to, aby druhý půluzel byl zahájen správným překřížením volných konců.

Poněkud méně obvyklý způsob, ale někdy se hodí, například pokud nejsou dostupné oba volné konce nebo při vázání zlodějského uzlu.

Dračí smyčka

Jiné jméno: bowline

Dračí smyčka je jeden ze základních uzlů, který by měl umět každý, kdo přichází do styku s nějakým lanem. Aby to nebylo tak jednoduché, existuje mnoho variant dračí smyčky, já zde uvádím jen pár, ale v současnosti jich je více než 100, i když něco jsou jen různá jména pro tutéž variantu. Koho to zajímá, zkuste třeba tento odkaz, ale není jediný.

Základní dračí smyčka bývala jedna z nejdůležitějších smyček vůbec. F. A. Elstner má ve své knize [U1] kapitolu Nenahraditelná dračí smyčka. Opravdu bývala nenahraditelnou v horolezectví, záchranářství a podobných oborech a její uživatelé na ni nedali dopustit.

Bývala, protože zkoušky již na začátku sedmdesátých let prokázaly nepříjemné vlastnosti: při obvodovém zatížení se uvolňuje, na tuhém nebo kluzkém laně se snadno uvolní, utažení je třeba věnovat větší pozornost, je poměrně vysoká pravděpodobnost jejího špatného uvázání, snadno se rozvazuje tzv. vytřesením (střídavé napínání a povolování lana), snižuje pevnost lana na 52% (některé prameny uvádí dokonce jen 45%). Od důkazů samorozvázání dračí smyčky uplynulo již skoro 40 let, ale ještě dnes se lze setkat s původním tvrzením o kvalitě uzlu. Návyky se holt mění pomalu.

Dnes ji proto v těchto oborech nahradily uzly jiné (pro navazování se na lano se například používá osmičkové poutko, pro které v těchto oborech používají zkrácený název osmička, jenž však v uzlování jako takovém je vyhrazen jinému uzlu). Dnes jako navazovací uzel lze použít asi jen v nouzové situaci pro tzv. kšandičky. Jinak je již považován za nevhodný a v některých pramenech i za nebezpečný uzel, zvláště při atypickém namáhání (samovolné rozvázání již při zátěži cca 180 kg), kdy smyčka je silou roztahována místo zavěšení zátěže na pevný konec do smyčky.

No, ale tady se zabýváme převážně vázáním, tak do toho. Z více možných způsobů vybírám dva. Začneme odborně a pak přikročíme k témuž, ale s pohádkou o princezně, kterou chtěl uchvátit had. Pohádku si lépe pamatují děti.

Dračí smyčka se zámkem

Pevně zatažená dračí smyčka se většinou špatně rozvazuje, proto je možné do ní vkládat zámek. Nedělejte to však, pokud na dračí smyčce závisí něčí život. Nebezpečí povolení uzlu nechtěným uchopením volného konce vycházejícího ze zámku není adekvátní případnému odříznutí kusu lana.

Dvojitá dračí smyčka

Jiná jména: dvojité poutko, španělská dračí smyčka

Odstraňuje hlavní nevýhody dračí smyčky a snadno se rozvazuje po zatížení. Na druhou stranu ještě více snižuje pevnost lana (na 50% při normálním namáhání, na 40% při atypickém), je větší spotřeba lana a je třeba jej používat výhradně s pojistkou.

(Pokud je potřeba zdvojit všechny prameny v uzlu, použijte osmičkové dvojité poutko.)

Často se používá jako sedačka pro zvedání osob. V tom případě je jedna smyčka asi dvojnásobná proti druhé. Ve větší smyčce zvedaná osoba sedí a menší smyčku má pod pažemi okolo těla. K vázání se používá několik způsobů, uvádím ten nejjednodušší (pro mě :-).

Dřevařská smyčka

Již jméno smyčky napovídá, že se často se používá při těžbě dřeva a jeho dopravě, respektive stahování z lesa. Je to nejjednodušší způsob, jak připevnit lano ke kmenu, větvi, trámu potrubí či jiným podobným břemenům.

Čím víc je zatěžován pevný konec, tím více je volný konec tlačen k břemenu, okolo kterého je lano ovázáno. Naopak jeho nebezpečí spočívá v tom, že nesnáší proměnlivé zatěžování, kdy hrozí značné nebezpečí uvolnění nebo sklouznutí uzlu. Rovněž se nesmí měnit směr tahu. Z bezpečnostních důvodů se nehodí na spouštění břemen, k tomu je vhodnější tesařská smyčka. Jinou možností je uvázat lodní smyčku volným koncem okolo pevného konce těsně u jeho výstupu ze smyčky.

Dřevařská smyčka se zámkem

Pro snadnější rozvázání, respektive uvolnění z předmětu, se vkládá do dřevařské smyčky zámek. Protože zámek zároveň zdvojuje část lana přitlačovanou k břemeni, trochu vazbu zpevňuje. Pokud však je volný konec příliš krátký, snadno se uvolní po povolení tahu.

Tesařská smyčka

Jiná jména: zednický uzel

Tato smyčka vznikla z dřevařské smyčky k zajištění větší spolehlivosti. Má tedy i prakticky stejné využití. Přibývá využití, kde je větší důraz na spolehlivost: přivazování lana k pobřežní pilotě, při spouštění nebo zvedání břemen a podobně. Po uvolnění tahu se snadno rozvazuje. Proto je třeba před každým zdviháním uzel překontrolovat.

Vzniká z dřevařské smyčky několikanásobným (alespoň trojnásobným) ovinutím volného konce okolo pevné části závitu. Díky tomu nemá valný smysl vkládat zámek.

Liščí smyčka

Liščí smyčka je hodně známý a hojně používaný uzel. Používá se všude tam, kde je potřeba připevnit lano k nějakému nejlépe válcovému předmětu. Je základem pro prusíkovací uzly. Rovněž je hojně používán v dekoračních vázacích technikách, kde má různá jména. Často jej používají manipulátoři a kouzelníci, lékaři, ... Výčet profesí by byl dlouhý a jistě ne kompletní.

Možností vázání je celá řada, uvedu 2 základní, nejběžnější:

Liščí smyčka naruby

Lodní smyčka

Jiná jména: dědečkovy brýle, italský uzel, Munterův uzel, příčkový uzel

Jedná se o velmi užitečnou smyčku s všestranným použitím. Je základem pro vázání mnoha jiných uzlů (třeba pro turbany). Horolezci ji používají na sebezajištění do karabin, protože se snadno váže, spolehlivě drží i při zatížení jen jednoho konce, po zatažení ji lze snadno rozvázat a lehce zkrátit. Spolehlivě drží lano na válcových předmětech ať mají hladký nebo drsný povrch - hladká ocelová tyč, borová větev s hrubou kůrou, lano... Námořníci ji znají také pod jménem příčkový uzel, protože se odedávna používal k připevňování nasmolených kousků lan jako příček provazového žebříku pro výstup na stěžně. A já ji používám třeba při vázání prádelní šňůry :-), protože se snadno napíná a drží, ať na šňůru pověsím jakékoli množství prádla.

Nehodí se pro vázání na hranaté předměty nebo předměty, k jejichž povrchu nemůže přilnout po celém obvodu - hranoly, bedny, pytle, svazky železa a podobně. Při postranním tahu provazu se valí a točí po předmětu.

Lodní smyčkou prochází lano jen v závitech, nikde se neláme v ostrých záhybech, nezhoršuje se v něm pevnost lana, netrhají se v něm vlákna jako například u dřevařské smyčky.

Při jeho používání je třeba mít na mysli, že je spolehlivý, jen pokud je zatížení trvalé. Jakmile napětí pomine, uzel se povolí.

Uzel se skládá ze dvou stejných závitů nasunutých přes sebe tak, aby část lana mezi závity byla po přesunutí mezi oběma konci. Uzel lze vázat několika způsoby.

Pokud je jeden z konců předmětu, ke kterému má být lano přivázáno, volný, uváže se smyčka mimo předmět a hotová smyčka se na něj pak navlékne.

Jinou možností vytvoření smyčky mimo předmět je před uchopením lana zkřížit ruce (řekněme levou nad pravou) dlaněmi dolů. Pak uchopit oběma rukama lano (konce visí dolů) a aniž byste ruce v zápěstí jakkoli natáčeli, opsat tou horní rukou 3/4 kruh (270 stupňů). Střed otáčení tvoří spodní ruka s lanem. Vzniknou dvě smyčky, které pouze přiložíte k sobě.

Další možností je smyčku nahazovat. To už vyžaduje trochu praxe. Naopak výhodou je, že nemusíte být bezprostředně u předmětu, na který má být lodní smyčka navlečena. Toho se využívá například při nahazování na přístavní pachole. Tento způsob využívají také honáci pokud lasem povalí dobytče a chtějí mu svázat nohy. Aby nebyli pokopání, jednoduše na nohy nahodí lodní smyčku. Při nahazování musíte ruku s dlouhým pevným koncem vést tak, aby vytvořila smyčku, která poběží po laně až na druhý konec, a tam se navlékne na cílový předmět. Stejný postup použijete i pro druhou, případně i další smyčky. Popisuje se to špatně, ani nakreslit to moc neumím. Ale mnozí znají z mládí hru zvanou kanada, kdy každý ze soupeřů drží jeden konec lana a vzájemně proti sobě posílají smyčky tak, aby soupeře udeřily. Tak to je přesně ten pohyb.

Jako perličku ještě přidám popis vázání jednou rukou. Pochopitelně se nehodí pro lana velkých průměrů; řekněme, že je vhodný pro takové průměry a materiály, kdy je lano (v tomto případě spíš šňůra) snadno ohebné. Popis opět vypadá složitě, ale jsou to v podstatě dva plynulé pohyby, které když nacvičíte, jdou snadné.

Pokud není přístup k žádnému konci, například má být lano přivázáno do kruhu, musíme ji ovázat, horolezeckou terminologií - píchat.

Jistě jsem nevyčrepal všechny způsoby vázání lodní smyčky. Měly by ale stačit na její uvázání v drtivé většině situací, na které můžete narazit.

Lodní smyčka s vloženým závitem

Jiná jména: odbočný úvaz

Tento úvaz slouží k upevnění lana na tyč nebo silnější lano, pak spojuje vedlejší lano s hlavním. Jde o zpevnění lodní smyčky vložením závitu mezi první a druhý závit. Volný nezatížený konec se někdy ještě několikrát obtáčí nebo i zajišťuje bandáží.

Vložení závitu umožní použití lodní smyčky i když úhel mezi tahem a předmětem, ke kterému je lano uvázáno, je velmi ostrý. Musíte brát v úvahu směr tahu. Z té strany, z které působí tah, je třeba udělat dva závity. Vázání je několik možností.

Osmička

Jiná jména: uzel Bdělého

Uzel se uvazuje na koncích lan, aby nevyklouzla z otvorů, kladky, při slaňování ze slaňovací osmy a podobně. Používá se také jako dekorativní a je základem pro řadu dalších velmi důležitých uzlů používaných pro různé účely. Dobře slouží i při připevňování strun na kolíky houslí, kytar, mandolín a dalších strunných nástrojů. Na rozdíl od očka neničí tolik lano při silném zatížení a v porovnání s ním se lépe rozvazuje.

Je jedním z mála uzlů, které se vyskytují v heraldice. Jméno uzel Bdělého vzniklo právě proto, že jej měl ve znaku Hareward Bdělý od roku 1071.

Dejte však pozor na to, o kterém uzlu budete mluvit, protože jménem osmička je mezi horolezci, jeskyňáři a záchranáři nazýván uzel, který vazači uzlů jmenují osmičkové poutko. Možná proto, že je základem pro tzv. píchaný způsob vázání poutka nebo prostě proto, že celé jméno osmičkové poutko je příliš dlouhý název pro tak často (prakticky vždy a pořád) používaný uzel.

Osmička s převinem

Jiná jména: dispečerský uzel

Jeho použití je podobné osmičce - jako zarážka na lanech procházejících skrz kladky a různé otvory. Nenarazil jsem na jeho použití jako dekorativního uzlu, ale proti gustu ... Rozvazuje se snáz než osmička.

Při zatěžování je třeba kontrolovat závity, aby se nepřekroutily a nepřeskočily do smyčky.

Osmička s více převiny

Další variace osmičky nebo osmičky s převinem. Uzel velmi zkracuje provaz a pokud jej uvážete dost dlouhý, získáte rukojeť vhodnou k nesení kdejaké bedny, jako držadlo vodítka pro psa či na dětské sáně. Ani utažený uzel nepoškozuje provaz a snadno se rozvazuje.

Osmičkové poutko

Jiná jména: v horolezectví a příbuzných oborech je nazýván osmičkou, flámská smyčka

Od chvíle, kdy byla testy prokázaná nespolehlivost dračí smyčky v lezecké praxi, je osmičkové poutko nejčastěji používaným uzlem v horolezectví, jeskyňářství, při výškových pracích a příbuzných oborech. Snadno se váže na lanech celkem libovolného průměru i materiálu a vždy je to spolehlivý uzel. (Poslední studie ukazují, že má trochu tendenci se při střídávém zatížení po laně pohybovat a slabou tendenci k povolování při namáhání v ohybu místo v tahu. I toto je důvod, proč se v oborech, kde na uzlu závisí život, doporučuje udělat na volném konci pojistku.) Drobnou nevýhodou je, že po prudkém zatažení se obtížně rozvazuje. Pevnost lana v uzlu se snižuje asi na 55 - 60 % původní pevnosti. Jako u každého uzlu, na kterém závisejí životy, je třeba dbát na správné uvázání a urovnání pramenů v uzlu. U nepečlivě uvázaného uzlu se uvnitř uzlu prameny kříží a výrazně snižují pevnost v uzlu.

V praxi se používají dva způsoby vázání: na konci ohybu uvážeme osmičku.

Jen tak pro zajímavost, horolezci rozeznávají horní (pravou) a dolní (levou) osmičku. Obě varianty se váží stejným způsobem, jen u pravé osmičky vchází zatěžovaný pevný konec do uzlu dále od osy uzlu a u smyčky vede blíž k jejímu konci. Pravá osmička snižuje pevnost lana asi o 40 - 45 %, levá o dalších 10 %.

Prusíkův uzel

Všechny druhy prusíkovacích uzlů se používají při šplhání po laně, záchraně po pádu, sestavování kladkostrojů či sebejištění na laně pod slaňovací osmou. První obecně uznávaný uzel pro šplhání po laně vyvinul rakouský horolezec Karl Prusik. Základní podoba jím vytvořeného uzlu má dnes mnoho variant. Většinou se váží lanem asi třetinového průměru než má lano, na které se navazuje, omotávají se okolo silnějšího lana tak, aby vzniklo dostatečné tření. Pokud se omotává silnějším lanem, uzel se špatně zatahuje a na laně dostatečně nedrží, je vhodnější použít asymetrickou variantu.

Funkce Prusíkových uzlů spočívá v tom, že při pohybu podél lana je člověk navázán smyčkou prusíkovým uzlem na lano a smyčku má například karabinou připnutou k bedernímu nebo prsnímu úvazu. Jak postupuje podél lana, uzel je volný a lze jím po laně posouvat. V okamžiku zatížení (pád, ...) se uzel sevře okolo lana a tření mu brání posunu po laně.

Z principu své činnosti všechny prusíkovací uzly po laně po zatížení trochu proklouznou, rovněž při posunu rukou vlastně kloužou po laně. To je třeba si uvědomit, protože třením vzniká teplo a při velkém prokluzu může dojít i k přetavení smyčky.

Jednoduchý Prusíkův uzel je základní zadrhovací uzel. Na laně však nemá dostatečnou pevnost, proto se raději používá jeho dvojitá varianta.

Při samovyprošťování (je-li toho postižený ovšem schopen :-) se používají 2 smyčky. Jednu smyčku uvážeme Prusíkovým uzlem nad prsním úvazem, prostrčíme ji mezi ním a tělem a stoupneme si do ní. Pokud došlo k pádu do visu, odlehčíme tak prsní úvazek. Uvážeme druhou smyčku stejným způsobem asi 25 cm nad první a do ní dáme druhou nohu. Pak postupně při odlehčení smyčky posuneme správný Prusíkův výš a takto stoupáme. Nic moc pohodlného to není, rychle to taky zrovna nejde, ale lepší než bezmocně čekat na pomoc.

Dvojitý Prusíkův uzel

Toto je bezpečnější varianta jednoduchého Prusíkova uzlu. Po zatížení se povoluje hůř než jeho jednoduchý bratříček. To však nemusí být vždy nevýhoda.

Excentrický Prusíkův uzel

Jiná jména: asymetrický Prusíkův uzel, francouzský Prusíkův uzel, Klembheistův uzel

Vznikne obtočením smyčky kolem lana proti směru zatížení. Váže se jak plochými řemeny, tak i šňůrami. Dobře se posunuje v jednom směru, při zatížení opačným směrem spolehlivě drží. Často je využíván při záchranářských akcích, protože se snadno váže a lze jím rukou posunovat pod zátěží.

Pokud jej vážete smyčkou, která má oba konce spojeny uzlem, tento spojovací uzel se nesmí dotýkat lana, jinak bude prusík po laně prokluzovat.

V praxi se často používá s karabinou zasunutou skrz uzel, rovnoběžně s lanem (viz Bachmanův uzel). Uchopení za karabinu značně zjednodušuje posouvání po laně.

Rybářská spojka

Jiná jména: autíčka, rybařík, rybářský uzel, vlascový uzel

Již podle jména lze snadno odhadnout, že uzel je velmi rozšířen mezi rybáři. Je velmi vhodný ke spojování slabých a kluzkých šňůr a vlasců. Musejí však mít přibližně stejný průměr. Pro syntetické vlasce je vhodnější hadí uzel.

Vázání rybářské spojky je poměrně snadné, jedná se o dvě očka uvázaná volnými konci okolo pevných konců druhého lana a zatažená těsně k sobě. Při silném zatažení uzel prakticky nejde rozvázat a je lepší jej odříznout.

Velmi často však bývá uvázán chybně. Chyby jsou v podstatě dvojí. Nejběžnější chybou jsou obě očka uvázaná tak, že do sebe nezapadají. To způsobuje nejen vadu na kráse, ale i horší pevnost uzlu.

Druhou, fatální chybou, je uvázání oček na nesprávných koncích (při zatažení za pevné konce sjedou z volných konců). Volný konec lana je jen volně zasunut do očka z druhého lana a jeho vytažení brání jen zatažení onoho druhého očka. Tato chyba není příliš obvyklá, ale vyskytne se. Způsobila již nejeden smrtelný pád horolezce. Protože je velmi obtížně opticky zjistitelná na dvou stejných lanech, je vhodnější z bezpečnostních důvodů používat lana různých barev.

Dvojitá rybářská spojka

Jiná jména: rozšklebený uzel

V horolezectví se používá místo jednoduché rybářské spojky její dvojitá varianta. Je spolehlivější a může být použita i pro lana nestejného průměru.

Postup vázání je shodný s její jednodušší sestřičkou, jen uděláme okolo pevných konců vždy dva závity místo jednoho - převinuté očko). (V horolezectví se při slaňování na více než jednu délku lana nechává jeden volný konec (ten spodní) delší a na něm se váže mimo spojku zajišťovací smyčka. Ta slouží k tomu, aby přechod z jednoho lana na druhé byl bezpečný.

Pevné ouško

Jiná jména: burlacká smyčka

Další ze smyček, které lze vázat uprostřed lana bez dostupnosti konců. Jedná se o velmi užitečnou a celkem pevnou smyčku. Například je možné uvázat na laně několik takových smyček a použít je jako příčky provazového žebříku, vodáci ji používají jako rukojeť na vlečné šňůře, ... Pokud je smyčka správně uvázaná, je jedno, z kterého směru působí tah.

Tažná smyčka

Jiná jména: motýlek, motýlková smyčka

Smyčka je pevnější a spolehlivější než pevné ouško. To je také důvod, proč ji používají horolezci a záchranáři. Mezi těmito skupinami lidí je známá pod jménem motýlek.

Poutko s převinem

Jedná se o převinuté očko uvázané na ohybu. Tím dostaneme smyčku, která jde o něco lépe rozvázat než jednoduché poutko. Je vhodná například pro tenké rybářské vlasce. Ještě před utažením pečlivě urovnejte jednotlivé závity, později se vám to bez povolení uzlu nepovede.

Očko se zámkem

Jiná jména: klička, kouzelnický uzel, volné poutko

Jedná se o nejjednodušší posuvnou, kluznou smyčku. Lze uvázat na libovolném místě provazu, není potřeba volný konec. Je základem pro kličkovou spojku a používá se při vázání nebo háčkování řetízku například jako první řady při háčkování.

Očko se zámkem a pojistkou

Jiná jména: dvojče, kluzné dvojče, rybářská smyčka

Jedná se o kravskou smyčku (očko se zámkem) s uvázanou pojistkou. Pokud má být uvázaná do kruhu, potřebujete jeden konec. Jako smyčku uprostřed lana ji lze uvázat také, ale pak musí být navlečena.